Básníkovo výročí
Před šedesáti lety doprovodili dobříňští občané svého rodáka básníka Josefa Horu na jeho poslední
cestě na Vyšehrad věncem se stuhami. Dodnes to dokládají nápisy na stěně v rodné básníkově světničce. Letos, při šedesátém výročí básníkovy smrti, se občané sešli, aby spolu
s Horovou rodinou a hosty z jiných krajů vzpomněli na českého básníka.
Ve dvoře na statku
Pro účinkující, rodinu Horovu a návštěvníky postupně přijíždějící bylo připraveno příjemné překvapení v podobě voňavého guláše. S napětím byl očekáván příjezd herečky Národního divadla Taťány Medvecké, kterou měl dopravit na místo tým příbuzných Josefa Hory, a to František a Vladimír Pušman, synovec a prasynovec Josefa Hory. Bez mobilních telefonů a rychlého nasazení auta Jaroslava Činátla by se nedostali včas do Dobříně. Taťána Medvecká se okamžitě po příjezdu vmísila mezi návštěvníky, nepohrdla pivem ani gulášem a vesele si povídala s ostatními stolovníky. Přiznala se , že ji okouzlilo prostředí dvora a návsi. Neopomněla se o tom zmínit před básníkovou deskou, aby podtrhla své osobní zaujetí při přednesu básně.
V Zátiší pod lipami
Před rodným Horovým statkem připravil Jiří Zajíc ozvučení celé akce tak, aby hlasy doléhaly až dozadu do posledních lavic, seřazených do půlkruhu. Četné publikum oslovil Jaroslav Černý, který vzorně moderoval
pořad až do konce, především přivítal významné hosty a rodinu Horovu. První poctu Josefu Horovi projevil Josef Peřina - docent Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem. Ocenil Horu nejen jako básníka, ale i jako morálně silného člověka, šlechtice ducha, stojícího pevně za mravními hodnotami svého národa. Slova básníkova nám odkazují víru v možnost vnitřní obrody člověka směrem k lásce, zakořeněné
v rodné zemi a rodném básníkově kraji. Svůj postoj k Horovi vyjádřil i Jiří Chum, redaktor časopisu Vespra, svou esejí plnou provokativních výzev namířených do budoucnosti, kde vyzařování básníkova rodiště směřuje k vnitřní svobodě poezie navazující na básnické tradice Podřipska, které by v básnických a písňových festivalech v Dobříni mohly přispívat
k porozumění mezi národy. Logicky navázal svou básní „Anonymlo“ na naše vlastní svědomí.
Oživlá melodie básní
Mezi těmito projevy zazněly
verše Josefa Hory z úst Taťány Medvecké, herečky Národního divadla, do jehož základů byl při stavbě přivezen kámen z hory Říp. „Zpěv rodné zemi“ přiblížila pamětníkům i mladé generaci svým zvučným melodickým hlasem právě v krajině pod Řípem, která básníkovi symbolizuje vlast. Naléhavě zněl příkaz „nekonečnému pokolení držet stráž na ostrově štěstí“.
Nad touto básní se zamyslela oktavánka pražského gymnázia, Marie Kubýová ve své kompozici před více než padesáti lety a oslavu této básně přečetla Daniela Činátlová, básníkova praneteř. Na scénu vystoupil i Vladimír Pušman, praprasynovec Josefa Hory, který pod vlivem nadšené dobříňské atmosféry zarecitoval zpaměti báseň „Praha ve snu“, aby udělal radost vnučce básníkově Renatě Paroubkové a neteři Dagmar Tomanové.
Pětník
Moderátor Jaroslav Černý představil i vokální skupinu Pětník, tři zpěváky a dvě zpěvačky, kteří svými sladěnými krásnými hlasy hudebně doplnili vzpomínkovou akci a prokládali každé vystoupení svým uměním -národními i mezinárodními „songy“.
Velký třesk v malé vísce
Za vraty statku, uvnitř dvora, se rozlehl třesk rozbitého talíře. To patřilo ke scénáři vystoupení starosty Miroslava Kvintuse a knihovnice Ludmily Novákové, kteří představovali manžele Horovy jak čekají návštěvu Seifertových. Scénku velice vtipně sepsal pan starosta a s paní knihovnicí ji ještě lépe sehráli. Pojďme si znovu společně představit onu scénku:
Ráno Zdena Horová zadělávala pravou vařečkou pravé těsto a filozofovala, zatímco básník, její manžel, už skládal verše, aniž by se převlékl a to paní Zdenu zlobilo. Co řekne paní Seifertová buchtě nepovedené pro špatné kvasnice, které koupil Pepík?!! Pepík vědom si své viny záviděl Seifertovi. Tomu stačilo napsat verše pro maminku aona mu upekla voňavou buchtu. Rodinný nesvár mohl po katastrofě rozbitého talíře uklidnit už jen milostný verš patřící milované manželce: „Rád bych ti zpíval jako pták, rád bych tě miloval jak dítě, na vlnách ňader tvých bych snil tiše, abych tě nevzbudil…..“.
Potlesk obecenstva neznal mezí.
Něžné písně
Pořad uzavřely opět něžné zpěvy, které oživovaly nádherný slunný teplý den a získaly skupině Pětník velkou přízeň obecenstva. Jaroslav Černý ukončil pořad pozváním účastníků na malé občerstvení do dvora a světničky Josefa Hory.
Ohlasy.
Sešlo se několik skupinek hostů a živě hodnotili pořad. Příbuzní Horových z jižních Čech usoudili, že na tak pěkný pořad museli přijet až na sever do Dobříně. Kolem profesora anglického gymnázia Jaroslava Slavíka, vězněného komunisty, se sešli přátelé poezie a
s 95letým literátem ještě recitovali verše a plánovali budoucnost. Nahoře ve světničce bylo živo, probírala se tam pohnutá historie Horova statku, život a dílo Josefa Hory a recitovaly se i další verše. Redaktorce tepu, Miladě Fialové, poskytly Horova pravnučka Sylvie Paroubková a neteř Dagmar Tomanová interview. Den skončil a odvolaní psi se zase mohli navrátit do okolních stavení.
Pořadatelé:
Rodný dům Josefa Hory v Dobříni
Obec Dobříň
Společnost Podřipské muzeum v Roudnici nad Labem
Vzpomínala Dagmar Tomanová