Nejstarší obydlenou částí Těšína byla Zámecká hora (vid.). Samotné město se vyvíjelo pod hradem, nejdříve na protilehlém svahu podél dvou rovnoběžných ulic - Polská zvaná také Hluboká a Německá (dnes ul. Mincovní – Mennicza). Původně se centrum města nacházelo na dnešním Divadelním náměstí (Plac Teatralny), kde
stal farní
kostel sv. Maří Magdaleny, městská škola a mincovna těšínských knížat. Starý Trh, který se nachází výše, byl krátce v 19. století nazván Mariánským náměstím, podle sochy Nejsvatější Panny Marie, která se původně nacházela před zámkem. V
roce 2000 byly na této soše započaty restaurátorské práce a pod třiceti vrstvami různých barev byla objevena gotická socha z hutě slavného Petra Parléře, sochaře a architekta, který pracoval na dvoře císaře Karla IV. v Praze. Těšínská Madona patří k největším objevům gotického sochařství za poslední léta. Na Starém trhu dodnes funguje tržiště. Město ve středověku bylo podél Olše a Bobrovky obehnáno dřevěno-zemními valy a palisádou, od jihovýchodu valem a příkopem. Za
hradbami se nacházel dominikánský klášter z 2. poloviny 13. století. V 15. století za valem
vzniklo tržiště. Tento pozemek spolu se dvěma domy v roce 1496 kníže Kazimír II. daroval městu na stavbu nového náměstí a radnice. Na začátku 16. století Těšín byl obehnán hradbami, ve kterých se byly tři brány - Vodní a Fryštátská pod zámkem a na protilehlé straně města Vyšší brána. Starý Těšín připomínal svým tvarem hrušku, jeho hranice byly dány přírodními podmínkami, Zámeckou horou a dvěma vodními toky - Olší a Bobrovkou. Uvnitř
hradeb se v roce 1526 nacházelo jenom 183 domů, ve kterých bydlelo něco přes 1000 obyvatel. Dnešní centrum Těšína (terén uvnitř hradeb) byl pod jurisdikcí Městské rady a magistrátu. Za městskými hradbami se rozvinula předměstí. Tzv. Nové Město vzniklo již v 1. polovině 16. století po parcelaci bývalých dominikánských zahrad. Za Vyšší bránou vzniklo Horní předměstí, které podléhalo městu, krátce mělo vlastní správu a radnici. Naopak Fryštátské předměstí, Malá a Velká Louka, terény na levém břehu Olše - Kamenec a Brandýs podléhaly knížecí jurisdikci a od roku 1653 Těšínské komoře. Na dobových rytinách ze 17. století můžeme prohlédnout celé město. Po roce 1709 se evangelický kostel stal
dominantou Těšína. Byl postaven z císařské „milosti" na vyvýšenině za městskými hradbami. Celá staletí Těšín postihovaly četné živelné katastrofy, epidemie a požáry, které ničily tehdy hlavně dřevěné domy (v roce 1552 a 1720). Po velkém požáru v roce 1789, během kterého shořelo celé město, mimo ulice Nové Město, došlo k mnohým stavebním změnám. Některé uličky byly rozšířené, farní kostel byl přemístěn do dominikánského kostela a jeho místě byly postaveny vojenské kasárny. Městské hradby byly zbourány a to otevřelo cestu k urbanistickému rozvoji města v budoucnu. Vyšší brána byla odstraněna a její název dostala ulice, která spojovala město s Horním předměstím. U této ulice vzniklo Horní náměstí, ze začátku se zde obchodovalo s voly z Haliče, pak se dřevem (ještě dnes se mu říká Dřevěné náměstí). Po roce 1876 dominantou Horního náměstí se stal klášter Milosrdných sester Karla Boromejského, které přišly do Těšína z Trzebnice. Boromejky se věnovaly osvětové a výchovné práci s dětmi a děvčaty. Na přelomu 18. a 19 století kníže Albert Saskotěšínský se pokoušel oživit těšínské soukenictví a proto založil u Olše tkalcovskou čtvrť tzv. Mlýnku (Młynówka). Těšínské Benátky, jak se dnes této části říká, patří k nejmalebnějším zákoutím Těšína. Díky knížeti Albertovi se vyvinulo také levobřežní předměstí Těšína a bylo pojmenováno Saská Kupa. Jemu také vděčíme, že dal podnět ke vzniku Alejí (dnes Masarykovy sady), které začínají u Hlavního mostu a pokračují až k parku Hrabina.
Další shrnutí o této položce: Nejstarší obydlenou částí Těšína