Koncept stromu života pochází z roku 1837.
strom života je modelem který znázorňuje evoluční vývoj a od času Darwina
až podnes slouží jako jednotící princip pro výzkum historie života na zemi.
Základní částí stromu života je kmen, který Darwin nazval LUCA (Základní univerzální společní předchodce všech živých organizmů). Z kmene pak vycházejí haluze, z kterých každá reprezentuje jeden živočišní druh. V případe že z jednoho živočišního druhu vznikli dva, větev se rozvětvuje. Výsledkem je spletitá koruna stromu která zaznamenává propojení mezi všema živočišními druhy které kdy jestvovali až spátky k tomu počatečnímu – LUCA.
V současnosti
strom života čelí pochybnostem a kritice ze strany vědců kteří tvrdí že tahle teorie je zastaralá a překonaná a není už potřebná. Problem paradoxně začal snahou o potvrzení správnosti stromu života. Objev struktury DNA v roce 1953 otevřel věde noví obzory. Nejprv odborníci předpokládali že jejich nálezy budou souhlasit s Darwinovou teorií která tvrdila že čím užší je propojení mezi dvěma živočišnímy druhmi tím více se budou zhodovat jejich DNA, RNA a bílkovinoví sekvence.
Tohle přesvědčení setrvalo až do devadesátých let kdy už bylo možný sledovat nejen RNA bakterii ale i geny mikroorganizmu zvaného archaea. Výskum odhalil že DNA a RNA struktury nejsou pořád shodný jako naznačoval strom života.
Později bylo zjistěno že bakterie a archaea si “prohazovali” genetickej materiáll s jinýmy živočišními druhy. A proto místo stromu vědci navrhovali aby evolučníi model vypadal spíš jako pavučina. Takhle teda začala poslední bitva o záchranu Darwinovho konceptu. Mezi ty co v nej pořád veří patří i Peer Bork který na základě výskumu zestavil diagram z 31 základních genů který opravdu připominá strom. Jeho oponenti Tal Dagan a William Martin kteří považují jeho soubor genů za příliš limitovaný důkaz na vyskum genomu bakterii a netoz vecsich zivocisnich druhů.