Postřižiny

Na stránkách této novely se odehrává pravdivý příběh Francina a Maryšky (autorových
rodičů), jejich první  roky společného života v městském pivovaře, kde byl Francin  správcem a autor prožil své dětství.  Hrabal nás jejich prostřednictvím seznamuje se svými vzpomínkami na Nymburk 20. let. Kniha je rozčleněna do dvanácti kapitol.
            1. Seznamujeme se s charaktery hlavních hrdinů: Maryška vychutnává život po všech stránkách.  Francin je naopak opatrnický asketa, který na jednu stranu povahu své ženy obdivuje, na druhou jej děsí.  Jednoho večera se v pivovaře splašili koně: „...a rozletěli se na betonovém chodníčku... dívala jsem se na Francina, jako bych to byla já, která se proměnila v pár belgických koňů, to byla ta moje vzpurná povaha, jednou za měsíc si zabláznit, já jsem také trpěla kvartální touhou po svobodě,...“
            2. Následuje zabijačka v pivovaře. Maryška si nadšeně představuje teplé jitrničky, čerstvě vyuzenou šunku a vůbec ji nevadí třeba míchat krev. Smích paní Maryšky v jednom kuse ruší jednání správní rady pivovaru. Když halas přestoupí určitou mez, zasahuje sám předseda rady dr. Gruntorád. Všichni se bojí, že bude zuřit, nejvíce Francin, ale naopak pan doktor rád přijímá pozvání paní domu na čerstvý guláš. Hostina skončila pozdě v noci a nadchla všechny kromě Francina, jenž srkal černou kávu a přikusoval suchý chléb.
            3. Úprava až na zem dlouhých zlatých vlasů paní správcové byla svatá liturgie, kterou směl  provádět pouze  kadeřník Boďa Červinka.  Maryška po kadeřnické kůře nasedla na kolo, Boďa chvíli běžel vedle držíc vlasy, které hodil po větru, když nabrala dostatečnou rychlost: „A já jsem jela a vlasy za mnou vlály. (...) Projížděla jsem náměstím, všechny pohledy se sbíhaly v mém vlajícím účesu jak dráty do kola bicyklu, na kterém šlapalo do pedálů pohybující se moje Já. “
            4. Náhle přijel na návštěvu Francinův bratr Pepin, švec. Mládenec srdečný, jednoduché povahy s hlasem až příliš zvučným, připravený komentovat každou situaci neuvěřitelnou historkou. Francin si dělal vážné starosti, jak dlouho bude muset hlučného bratra trpět.
            5. Francin  přivezl z Prahy podivný aparát, který zapojený do elektrické sítě vyráběl ozón a sloužil jako pomůcka k relaxačním masážím. Poetický večer s aparátem skončil velmi nepříjemně pro Francina, kterému se podařilo přilepit se na stoličku, kam Pepin odložil kelímek s lepem. „Francin (...) se vzepjal jako kůň a krásný zvuk trhající se látky zařičel kumbálem a Francin se vykutálel a stál zas krásný, s očima plnýma zdravé síly a dravé sršící zlosti, bral kopyta a kelímky a krabičky floků, a strýc Pepin, myslela jsem si, že by tenhle pohled měl srdce trhat, ale Pepin s nadšením podával bratrovi všechno to, co mohlo hořet, a Francin s čím dál větším  ulehčením to házel do plotny.“
            6. Maryška s Pepinem vyvolali poplach místní požární hlídky poté, co vyšplhali na pivovarský komín. K pivovaru mířila celá správní rada a hasičská hlídka pod velením pana De Giorgiho, který nerad musel na komín vyzvat oba hříšníky, aby slezli. Po stečení komína byl přijat strýc Pepin jako jeden z dělníků pivovaru.
            7. Vzpomínky paní Hrabalové na dětství, na  různá dobrodružství, která ji doprovází od velmi útlého věku. S velkou úctou a citem jsou popisováni dělníci v pivovaře, jejich těžká práce bez velkých perspektiv.
8. Strýc Pepin pracující u vysmolování sudů, věřil, že má hudební nadání. Nadšeně zpíval představujíc si zářnou kariétru operního pěvce. Ostatní dělníci si z něj utahovali, a tak se mu povedlo v rozrušení vystřelit proud horké smůly do vzduchu a popálit všechny kolem.
9. Do Nymburka přivezli rozhlas a s ním novou dobu. Kratší vzdálenosti, sukně,  vlasy. Zkrátka postřižiny. Maryška se rozhodla provést úpravy, jak diktovala nová móda. Nejdříve zkrátila ocas psíkovi, pak vlastní sukni a posléze se jali se strýcem Pepinem krátit nohy stolu. Stůl musel být  podložen množstvím svazků z Francinovy knihovny. Ten si ničeho nevšiml. Nadšený přivezl z  Prahy gramofón. Výsledkem hudebního večírku byl poraněný kotník paní Hrabalové.
10. „Teď mě měl Francin takovou, jakou si mě přál mít, slušnou ženu sedící doma, ženskou, o které věděl, kde je dnes a kde bude zítra, kde by si ji přál mít navždycky,…“  Francin byl nadšený, že jeho žena nemůže tropit neplechy, což se projevilo v inspiraci na sestavování reklamních sloganů na nymburské pivo.
11. Doktor Gruntorád přijel sundat sádru. Velmi unavenému navrhla Maryška osvěžující aromaterapii. Pan doktor se s důvěrou odevzdal do jejích rukou. Osvěžují terapie však skončila dost neslavně: „Vy ženská sakramentská, dyk jste to zapomněla ředit jedna k deseti! Vždyť jste mi spálila sliznici... hepčík! Kýchl si pan doktor Gruntorád, a když viděl Francina, jak poklekl a rozpřáhl ruce a zaprosil: Můžete mi to odpustit? Pravil pan předseda: Vstaňte, dobrý muži, chtěl bych, abych raději byl správcem pivovaru než jeho předsedou...“
12. Maryška si nechala ostříhat vlasy. Ani kadeřník nechtěl nést zodpovědnost a Maryška mu musela podepsat čestné prohlášení. „Po činu“ se vrátila, pronásledována dlouhou řadou pobouřených občanů, do pivovaru, kde ji čekalo nemilé překvapení: „A Francin najednou skočil ke mně, přehnul si mne přes koleno, vyhrnul sukni a švihal mne přes zadnici a já jsem trnula, zdalipak jsem si vzala čisté prádlo a zda jsem se umyla? A zda jsem sdostatek vykryta? A Francin mne švihal a cyklisté spokojeně kývali a tři členkyně Okrašlovacího spolku se na mne dívaly, jako by si objednaly tohle zadostiučinění.“
Spisovatel používá osudy svých blízkých a své vlastní, ujišťujíc v podtitulu prostřednictvím výrazu G. Flauberta: „Paní Bovaryová jsem já“, že nad cizím podivínstvím se člověk snadněji zasměje a pak mu to vlastní nepřipadá tak strašné.