Věčně zpívají lesy je působivá sága z prostředí norské vesnice na přelomu 18. a 19. století. Většina děje se odehrává v bohaté usedlosti Medvědí důl, jejímuž majiteli zároveň patří část (a postupně stále víc) pozemů a stavení z okolí.Hlavní postavou, která se vyskytuje ve všech třech dílech, je Dag Björndal, který se z divokého mladíka mění v silného a bohatého
muže a později ve starce, přičemž bojuje četné vnitřní zápasy: je správné být neúprosný vůči dlužníkům? Do jaké míry se má člověk oddat svým citům? Jak být oporou svým blízkým? Zpočátku se setkáváme se zápasem lidí z Medvědího dolu se závistí chudších, ale také hůře hospodařících sousedů. Jak Dag dospívá z mladíka v muže a stává se hospodářem, věnuje se Gulbranssen otázkám peněz a hospodářství, které popisuje neobvykle často (klíčem k tomu nám může být,
že dřív než spisovatelem byl obchodníkem). Sňatkem se Terezou, která Daga sama požádá o ruku, hospodářství nabývá na bohatství a moci, ale
autor ukazuje, že ti spíše přidělává problémy - už není nutné se fyzicky dřít do úpadu, o to více práce a otázek ale způsobuje zacházení s majetkem, dlužníky a různými vykuky.Později Dafg přichází na to, jak důležité je milosrdenství a lásky - do znečné míry ho ovlivňují poslední slova jeho umírajících blízkých. Před smrtí konečně dospěje ke smíření s Bohem, ale autor ho nenehcá dlouho žít ve štěstí. žvot Daga, ale i každého člověka je líčen jako série bojů a otázek, kterých neubývá, ani když človek žije zdánlivě pohodlněji.Velmi silné je líčení norského venkova - popisy rozlehlých lesů a jejich obyvatel v kontrastu se stísněnými, nízkými a tmavými světnicemi (samozřejmě žádné elektrické lampy či teplá voda) dodávají dílu na barvitosti - a duchaplné rozebírání otázek morálky, duševního života a vztahu k Bohu zase na hloubce. Velmi působivé.
Další recenze o této položce: Věčně zpívají lesy / Vane vítr z hor / Není jiné cesty